On

18. dubna 2014 v 19:47 | Karol-ine |  Poems
Slzy tečou samy,
srdce mám dokořán,
nepotřebuju žádný mravy,
ty já v srdci mám.

Kráčím si dál a dál,
cestou pichlavou,
a miliony myšlenek v srdci mám,
já se s tím vyrovnám.

V srdci pořád jen jednu myšlenku mám,
a kdypak se já odhodlám?
Bude to trvat dlouho, možná věky,
ťuká moje srdce, nesmířím se s tím nikdy.

Možná budu už na věky spát,
a na okolí nebudu dbát.
Všechno se však může stát,
prosím, lásko, měj mě rád.

Já vím, že se to nikdy nesplní,
možná máš jinou, možná Tě oslní.
Pořád ale doufám v tu naději,
prosím, osud nám to snad nadělí.

Znám všechny zbraně, které mám,
pořád se jenom usmívám.
Teď nemám proč se ale smát,
když mne nikdo nemá rád.

Nevíš, co pro mě všechno znamenáš,
na touhu a lásku zapomínáš.
Já vím, ty mě už dobře znáš,
moje city v kapse máš.

Naděje pomalu shořívá,
moje srdce se neusmívá.
Bez Tebe snad nebudu žít,
bez Tebe chci život promarnit.

Nevěříš mi,
o to víc mě to mrzí,
vzpomeneš si snad,
jak jsme byli šťastni.

Vím, nechci Tě otravovat, nechci Tě nutit,
v srdci ale pořád doufám,
že v mém životě se už bude jenom svítit,
že rád budeš mě mít.

Pořád existuje malá naděje,
že naše láska vypluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlad'ka Klimáková Vlad'ka Klimáková | 19. dubna 2014 v 11:54 | Reagovat

Moc pěkné:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama