Oči plné slz

21. května 2014 v 12:46 | Karol-ine |  Úvahy
Zjistíš v ten okamžik,
že nejsi jeho, že už nebudeš pro něj žít,
oči plné slz, ránu tlačí,
vždycky jsem se divila, proč každý brečí.

Teď už tento pocit znám,
v citech svých se nevyznám,
dál potlačuji lítost a smutek, chci se usmívat,
nejde to, musím zapomenout, musím si své city urovnat.

Pořád jenom brečím -
zastavit slzy nejde,
každému na tom vždycky sejde.
Pořád to nedokážu unést,

nad jeho city se prostě musím přenést.
Potůčky slz nekončí,
všechno zmizí a na mne útočí,
nedokážu se však bránit, uhýbám,

co když se s tím prostě smířit nehodlám?
Nehodlám zapomenout, na minulost, co byla,
velká tajemství mi skryla.
Svoje city nedokážu udržet,

musím to někomu povědět.
Už vím, jak bych se cítila, kdyby mě rád měl,
celý můj život by zrůžověl.
Pořád doufám v tu proměnu

a v tu krásnou životní změnu.
Nedokážu na něj zapomenout,
myšlenky z hlavy vyháním,
stejně si tím nepomohu,

zase brečím.
Útěcha kamarádek nepomáhá,
já vím své,
zas se zdráhám..

Kdybych měla mít jediné přání,
s ním prostě být, každou chvíli.
Tím moje story ale nekončí,
osud se mnou zatočí.

Nemohu za to, vím, že se to nesplní,
ten osud můj snad jednou se vyplní.
Dojdou mi slova a jsem na dně,
jedna holka hypnotizuje kluky snadně.

Už jí mám dost a plné zuby,
cuká mi s nervy, to vám povím.
Mé myšlenky směřují,
tam, kam vždy nemají.

Tohle je častý záchvat lásky,
na jaře zas porostou sedmikrásky.
Kroky k němu, stále jdu,
a k svým myšlenkám směřuju.

Napůl sním a napůl,
zdálo se mi to, či ne?
Nevím, možná je to pravda a sen,
snažím se být krásnou jen.

Vyjde to? Ten krásný sen,
do mé hlavy položen,
do mých myšlenek ponořen,
tak to je vážně krásný sen.

Nechám si zdát
a budu si představovat,
vše, co mi brouzdá hlavou mou,
a co s touhou krásnou?

Nemohu nic dělat, neprozradím svoje nejlepší tajemství,
střežím ho jak oko v hlavě, skoro mý.
Až na to, že se dělím,
o přátelství, či je to stín?

Někdy se mé šance zbortí jako hromada,
možná on postrádá.
Byla, jsem a budu šťastná s ním,
každou šanci zahodím.

Pro něj všechno, i modré z nebe -
má láska přece nepromokne.
Je silná a má pevné pouto,
strach má velké oči, zažívám s hrůzou touto.

Miluji okamžiky s ním, čas ním,
na křídlech lásky se snad jednou létat naučím.
Krásná vzpomínka zůstane navždycky,
třeba někdy, byl, jsi a budeš můj osudový sen o princi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karamelka Karamelka | Web | 21. května 2014 v 20:59 | Reagovat

to je dlouhé, ale je to moc moc hezké :)) povedené :))

2 Veoica Eámanë Veoica Eámanë | E-mail | Web | 22. května 2014 v 17:40 | Reagovat

Dlouhá, smutná ale povedená básnička
PS chci ti připomenout, že pokud chceš být affs, tak bys měla na mém blogu komentovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama